ČESKÝ FLAT TRACK V SEZÓNĚ 2014

09.11.2014 22:13

Český flattrack v sezóně 2014

Text: Martin Hakl | Foto: Martin Hakl | Foto: Karel Dvořáček; www.sportyusti.cz | Datum: 08.11.2014 | Zobrazeno: 2377 x
Český flattrack v sezóně 2014 Flattrack, neboli americká plochá dráha, už u nás napevno zapustila dvoje kořeny a Česká republika patří mezi průkopníky tohoto adrenalinového sportu na „starém kontinentu“. V následujícím článku si shrneme průběh letošní sezóny a také se podíváme na to, s jakou technikou se tenhle skvělý motosport jezdí.

Průběh sezóny

Letošní mistrovství republiky ve flattracku bylo druhým oficiálním ročníkem pod jurisdikcí Autoklubu České republiky a navazovalo na neoficiální šampionát Czech Flattrack Serie, který se zde konal v letech předešlých. Po úvodních třech závodech a flattrackovém svátku v Pardubicích se odjela další tři klání a to v moravských Březolupech, ve Svitavách, a závěrečný závod pak v severočeských Chabařovicích. Jaká byla letošní sezóna? Probereme si výsledky letošní sezóny pěkně podle jednotlivých kubatur…


FT1 Competition

V téhle nejprestižnější kubatuře, jejíž stanovy odpovídají těm, která mezinárodní motocyklová organizace FIM využívá pro světový pohár, letos bodovalo patnáct pilotů. Na první pohled to je slušné číslo, ale jen do chvíle, než se podrobněji podíváme na země, z nichž piloti pocházejí. Tuzemských flattrackerů se totiž letos zúčastnilo pouze šest, což je oproti loňským sezónám velký úbytek a velkou klikou je to, že v sousedních zemích se flattrack zatím nerozšířil tak jako u nás. „Přespolní“ piloti tak doplňují naše prořídlé pole, ale zároveň určitě také zvedají jeho úroveň, což platí zejména o dvou střelcích a to Hansonu Schrufovi a také Robu Sijbringovi. Právě tihle dva flattrackeři se letos utkali o český titul a jediným tuzemským pilotem, který jim byl schopen sekundovat, byl Pavol Pučko. O titulu se mezi nimi rozhodlo až v závěrečném závodě v Chabařovicích a získal jej Rakušan Hanson Schruf, který bodoval dvěma vítězstvími, třemi druhými místy, jedním třetím a škrtal nejhorší výsledek, kterým bylo čtvrté místo ze Svitav. O pouhé dva bodíky za ním zaostal Nizozemec Rob Sijbring, který si připsal po dvou vítězstvích, druhých i třetích místech a další dva body ztrátu měl třetí Pavol Pučko, který dvakrát vyhrál, získal jedno druhé a tři třetí místa. Neuvěřitelné zlepšení v průběhu sezóny zaznamenala Schrufova partnerka Yasmine Poppenraiter, která v závěru jezdila naprosto vyrovnané závody s našimi předními flattrackery, v celkovém součtu je dokonce nechala za sebou a získala skvělé čtvrté místo! Dalším českým plošinářem v pořadí byl obhájce loňského titulu Pavel Balšínek, který si připsal maximální bodový zisk v předčasně ukončených „jarních“ Svitavách. Na pátém místě skončil Roman Janošťák, jenž v Divišově utrpěl nepříjemné zranění, když po kolizi s mašinou Pavla Balšínka zlomil nohu. Dalším v pořadí je Jan Vondrášek, patřící už k inventáři českého flattrackového dění. Na devátém místě je Matěj Škubal a desítku uzavírá Aleš Exler, který jel však pouze tři závody. Je také zároveň posledním bodujícím tuzemským pilotem a šest účastníků - to je opravdu hodně málo a nutí to k zamyšlení, jestli český flattrack nepřehodil výhybku na špatnou kolej… Snad se v příštím roce jejich řady opět rozšíří, vždyť pilotů, kteří si tuto disciplínu nejen vyzkoušeli, ale také nasbírali mnohé úspěchy je víc, nežli aktivních účastníků: Radek Podhadský, Vlado Višváder, Jan Jaroš, Marcel Oravec, Martin Málek, nebo Jan Němec - ukáží se ještě někdy na flattrackových oválech?
 


Celkové výsledky

1. SCHRUF Hanson AUT 102
2. SIJBRING Rob NED 100
3. PUČKO Pavol Divišov 98
4. POPPENRAITER Yasmina AUT 64
5. BALŠÍNEK Pavel CZE 63
6. JANOŠŤÁK Roman Divišov 62
7. VONDRÁŠEK Jan CZE 41
8. KEHR Andreas AUT 33
9. ŠKUBAL Matěj CZE 32
10. EXLER Aleš CZE 30
11. KATZLER Georg AUT 30
12. KIS Tomáš SVK 26
13. HUT Simon NED 15
14. WOHNER Peter AUT 8
15. WALLNER Fritz AUT 7



FT Classic

Klasici se stávají výkladní skříní našeho flattracku - na pestré startovní pole, kde se setkávají různé motocyklové koncepce je skvělá podívaná a i když počet pilotů, kteří letos bodovali, je nižší nežli u „jedniček“, tak ve všech případech se jedná u domácí závodníky. Svůj loňský titul obhájil Michal Hloušek, který dvoutaktní Hondu CR 250 vyměnil za Yamahu TT 600 a i když v úvodním závodě v Mariánských Lázních ještě chyběl, tak zbytku sezóny zcela dominoval a nejvyšší stupeň vítězů svým soupeřům přenechal pouze v Divišově. Tam zvítězil Radek Pecina, startující s motorem Rotax 600 a vzhledem k tomu, že vyhrál i úvodní závod na mariánskolázeňském kilometrovém oválu, tak na nejvyšší stupínek letos vystoupili pouze tito dva piloti. Velikou rychlost letos předvedl také Tomáš Matička. Ten si vloni flattrackové ovály osahal v sedle dvouválcové Ducati a pro letošek postavil krásný a hodně rychlý Rotax, se kterým sice ještě nevyhrál, ale získal tři druhá a stejný počet třetích míst. Za tímhle pekelně rychlým trojlístkem byla hodně natěsno narovnaná další trojka a to čtvrtý Petr Mrázek, který s otlučenou KTM LC4 získal dvě třetí místa a dva brněnští střelci s Yamahami - pátý Michal Špaček s dvouválcovou XS 400 a šestý David Havlíček s XT 550. Na dalších dvou místech se seřadily dva americké dvouválce Harley - Davidon 1200 v sedlech s Luďkem Šimůnkem a Danem Bukovským. Petr Hloušek v závěru sezóny osedlal bráchovu starší Yamahu a v konečné tabulce mu po třech odjetých závodech patří deváté místo. Jan Rousek sezónu musel předčasně ukončit po karambolu v Březolupech a se svojí Suzuki 370 uzavřel první desítku startujících. Krásnou dvouválcovou Moto Morini 550 předvedl jedenáctý Petr Brábník a do tajů flattracku v jednom závodě nakoukli i Petr Kolář s Karlem Joslem na luxusní Suzuki DR 500 - doufejme, že příští rok nezůstane u jedné účasti! O budoucnost téhle třídy se určitě bát nemusíme, svůj příchod mezi klasiky na příští rok nahlásili další závodníci, takže počet startujících se nejspíš o pár jmen zase zvýší.


Celkové výsledky

1. HLOUŠEK Michal 116 bodů
2. PECINA Radek 98
3. MATIČKA Tomáš 90
4. MRÁZEK Petr 75
5. ŠPAČEK Michal 72
6. HAVLÍČEK David 68
7. ŠIMŮNEK Luděk 53
8. BUKOVSKÝ Dan 49
9. HLOUŠEK Petr 28
10. ROUSEK Jan 28
11. BRÁBNÍK Petr 16
12. KOLÁŘ Petr 8
13. JOSL Karel 7



FT Veterán

Tahle kubatura se nejela jako „mistrák“, ale jako pohár Autoklubu ČR a oproti mistrovským třídám tak byly některé požadavky na příchozí piloty a na jejich motocykly volnější. Celé sezóně dominoval pardubický František Chvojka, jehož mašina vycházející z Jawy 350 Californian sice nebyla v úplném souladu s technickými řády, ale i tak se jedná o skvělého pilota - šest vítězství v šesti závodech určitě není náhoda. Rozhodně natolik kvalitního, aby i s „košer“ motorkou i rozumnějším chováním na trati svůj titul v příštím roce obhájil. Jak velká voda do flattrackového dění letos vtrhli jaroměřští Škoďáci, tandem táty - ladiče a syna - pilota. Honza Škoda se sice v prvním závodě ve Svitavách ještě rozkoukával a seznamoval se specifiky závodění na hliněném oválu, ale v dalších závodech už patřil k největším soupeřům Franty Chvojky a nejinak tomu bude určitě i v sezóně příští. Navíc do téhle třídy z okruhů přenesli kus nádherného, čistého a profesionálního řemesla. Na bronzové příčce skončil obhájce loňského titulu Jirka Kozák, který sice ani jednou nevystoupil na nejvyšší stupínek, ale vše bude chtít na svoji stranu zvrátit v příštím roce, na který údajně chystá motor blížící se půllitrovému objemu. Bramborovou medaili jsem si přivezl domů já - lituji hlavně závodu v Divišově, kde Zabiják zklamal na celé čáře a do finále jsem ani neodstartoval… Pátý Kuba Štěpánek těžil hlavně z trpělivého sbírání bodů, ale minimálně ve dvou závodech si říkal o stupně vítězů hodně nahlas! V příštím roce by se chtěl představit o třídu výš, ale jeho číza už našla nového majitele, který ji prý určitě v následující sezóně nenechá zahálet. Doufejme, že zahálet nebudou ani bratři Jan a Tomáš Sochorovi, kteří sice dovedou být hodně rychlí, bohužel se však letos moc často na oválech neukázali. Tomáš ze tří účastí dvakrát skončil na bedně a připsal si celkové šesté místo, zatímco Honza se letos představil pouze v Divišově, kde dojel pátý. Hodně vysoko v příštím roce bude mířit další veteránská akvizice a to Lukáš Hrubý, který se po okruzích a enduru vrhnul také na flattrack a hned ve svém prvním závodě bojoval o stupně vítězů. U jedné účasti zůstal i Pavol Pučko senior, takže na závodech se počet startujících pohyboval kolem šesti - čekala se určitě vyšší účast… Pravidla, která jsou stanovena na příští sezónu, se snaží udržet tohle závodění v co nejrozumnějších mezích tak, aby si případní zájemci mohli flattrackové závody vyzkoušet bez nějakých velkých investic, dlouhodobých technických úprav a administrativních komplikací - snad se jedná o správnou cestu!


Celkové výsledky

1. CHVOJKA František 100 bodů
2. ŠKODA Jan 84
3. KOZÁK Jiří 68
4. HAKL Martin 63
5. ŠTĚPÁNEK Jakub 56
6. SOCHOR Tomáš 39
7. HRUBÝ Lukáš 12
8. SOCHOR Jan 11
9. PUČKO Pavol st. 10 

S čím na flattrack?

Onehdá jsem se svým Berlingem vyrazil k benzínce dofouknout pneumatiky… co čert nechtěl, kompresor byl takový nějaký zvláštní, takový nějaký moderní, všude samé čudlíky, popisky, vysvětlivky a toho já se bojím - návody většinou čtu až ve chvíli, kdy je nejhůř a už opravdu nevím kudy kam… Tři kola jsem dofouknul bez problémů, ale u čtvrtého prostě kompresor stávkoval - ne a ne a nepůjde! Co se dá dělat - přečtu si návod, jestli nedělám něco špatně… 1) nasaďte ventil, 2) zjistěte výchozí tlak, 3) na displeji nastavte požadovaný tlak, 4) tlakujte, 5) zkontrolujte. Přesně tak jak činím! Leč přes druhý bod jsem se prostě nedostal, tenhle kompresor se rozhodnul, že mi prostě čtvrté kolo nedofoukne. Smutně (nejprve smutně, tak se moje emoce přesunuly úplně jinam!) jsem sledoval, jak s každým dalším pokusem tlak z pneumatiky mizí a vyrazil jsem za pumpařem, aby mi s tímhle peklostrojem pomohl. Nejdřív na mě koukal, jestli jsem se nezbláznil, dofouknout gumy přeci umí každej! Čte návod k použití, nasazuje, zjišťuje… ne! Druhý, třetí pokus… ne! Naštěstí měl vzadu v kanclu zastrčenou ruční pumpu, se kterou jsem pneumatiku dofouknul a pak jsme si společně zavzpomínali na doby, kdy u kompresoru bývalo jediné tlačítko a neřešily se podobné problémy. Sakra, k čemu mi je přiložená informace, že tenhle krám nafoukne kolo na desetinu atmosféry přesně, když dá ze čtyř pokusů jenom tři a pak mě nechá ve štychu? Ptáte se, proč se v tomhle článku zabývám takovými kravinami? Mám totiž pocit, že veškerý současný pokrok namísto toho, aby věci kolem nás dělal jednodušší, vše spíš komplikuje. Možná že to mám tak nastavené pouze já, ale mě se prostě líbí věci jednoduché, syrové, jadrné. Ve chvíli kdy sedám na motorku, nechci si s palubním počítačem povídat na téma zatížení motorky, předpovídané počasí, zvolený terén, či jízdní styl. Chci sednout a jet a plně si vychutnat všechny slasti i neduhy, které k jízdě na mašině patří. Bez falešného pocitu jistoty, které (podle mého názoru) přebytečná elektronika přináší. A přesně takový je flattrack - jednoduchý, syrový a jadrný! I v elitní kategorii FT1 jsou to stále mašiny, kde toho kromě rámu, motoru a dvou kol o moc víc nenajdete… ABS, kontroly trakce a podobná změkčovadla se tady prostě nenosí. A stejně jednoduché je i všechno kolem - všechno se tady vrátilo o pár let zpátky, kdy bylo možné v sobotu ráno hodit mašinu na káru, v deset dopoledne projít přejímkou, dát pár tréninkových kol, oběd, tři kvalifikační jízdy, finále, poklábosit se soupeři (kteří tady jsou stále ještě zároveň i kamarádi) a večer zase vyrazit domů.

Po posledním závodu v Chabařovicích se ještě pár nadšenců před rozlučkovým posezením prohánělo na tamním oválu, docházelo k výměnám strojů, vzájemnému porovnávání a vyměňování zkušeností. Já jsem těchhle chvilek využil k tomu, abych si vyzkoušel po jednom zástupci z každé kategorie proto, abych vám co nejvíc přiblížil zde používané náčiní. Pokud uvažujete nad tím, že byste se příští rok k téhle bandě přidali, pojďte se podívat na techniku, se kterou se u nás flattrack jezdí - snad vám to pomůže při rozhodování o tom, kterou kategorii si zvolit.
 

FT1 Competition - Husaberg FX 450

S tímhle Husarem jezdí v elitních „jedničkách“ Pavol Pučko, tedy jezdec, který i přes svoje mládí patří k inventáři tuzemského flattrackového dění. Jedná se o motokrosový model FX 450 s „ležatým“ motorem, modelový rok 2010, kde na nějakých 115 kilo připadá zhruba padesát kobyl. Mašinu kupoval na začátku letošní sezóny v „klasickém“ motokrosovém provedení a pro potřeby flattracku si jej spolu s „tátou Pučkem“ doma přestavěl. Jaké to jsou úpravy? Sáhlo se jenom na podvozek, který je podstatně snížený, přední vidle jsou vyměněny za ty ze silniční Hondy CBR 600, zadek pak díky dvoucentimetrové podložce vložené do tlumiče. Samozřejmostí jsou devatenáctipalcová kola. Pneumatiky vpředu šíře 130, vzadu pak 140, dodala firma Mitas, a jsou upečené přímo pro potřeby téhle disciplíny. Přední brzda pochopitelně musela pryč - ve flattracku (kromě takzvaných TT tratí, kde se zatáčí i doprava) jest přísně zapovězena. Toť vše - po těchhle úpravách můžete vyrazit do bojů o body nejen v tuzemském, ale i světovém šampionátu! Co říct k dojmům z jízdy na téhle mašině? S Husabergem se prostě nedá sáhnout vedle a kubatura 450 bude pravděpodobně i pro flattrack ideální, pokud mluvíme o čtvrtmílových tratích na klasickou plošinu. Na dlouhodrážní trať v Mariánských Lázních by se určitě pár koníků navíc hodilo, ale na tomhle kilometrovém oválu se jede pouze jednou republikový mistrák a jednou „svět“, takže kratší ovály jednoznačně mají početní převahu. Během těch pár kol, které jsem měl možnost s Husarem nakroužil, mě ale nejvíc zaujaly flattrackové pneumatiky. S nimi jsem si tady odbyl svoji premiéru a byl jsem z nich fakt vedle! Pokud se chcete naučit driftovat, lepší tréninkovou pomůcku, nežli flattrackovou mašinu s širokými bačkorami, natlakovanými na necelou jednu atmosféru, prostě neseženete! Jasně, můžete namítnout, že pak budete umět zatáčet jenom doleva, ale to je blbost. Právě Pavol při svých trénincích pravidelně střídá směr, kterým se po oválu vydává a užívá si tak driftovačky na obě strany. Navíc ve flattracku se využívají i už zmíněné TT tratě, kde jsou i pravé zatáčky a také skoky. Jedna byla i v jihomoravských Pasohlávkách (než její místo zabralo tamní aquacentrum) a o stavbě další se uvažuje v Chabařovicích.


Elitní kategorie FT1 Competition je ideální pro enduristy, motárdisty či motokrosaře, kteří se nebojí chvilky šroubování v garáži, a jsou schopni během pár desítek minut svojí mašinu překopat na flattrackové ovály. Po odjetí závodu zase mašinu obují na špalky a vyrazí s ní na motokrosové tratě či endurové výlety. Uplatnění tady určitě najdou závodů chtiví piloti, kterým zdraví, finance nebo čas nedovolí věnovat se na 100% MX, EX nebo SM disciplíně. Časy, které „jedničkáři“ na trati dosahují, se pohybují na hranici devatenácti sekund na kolo (měřeno ve Svitavách a Chabařovicích), což je průměr kolem 72 km/h a byť to takhle na papíře (vlastně obrazovce) nevypadá, tak věřte, že už je to pořádný fofr!
 

FT Classic - Harley Davidson 1200

Pro tuhle kubaturu jsou nejtypičtější a nejvyužívanější jednoválcové mašiny postavené na endurových základech a i když jsem původně chtěl představit typického zástupce z každé kategorie, nemohl jsem si pomoct a pro z klasiků vybral jsem si Haryka. Tahle mašina sice spadá do připravované kubatury Big Twin, ale protože dvouválců se letos ještě nesešlo tolik, aby jely samostatně, byly přiřazeny právě ke klasikům. Nikdy mě to moc netáhlo k třásním, chromům ani plamenům, které jsem měla odjakživa z touhle značkou spojené, ale vždycky se mi strašně líbily Harleye, se kterými se američtí bombarďáci prohánějí po tamních hliněných oválech. Prostě flattrack a Harley Davidson jsou dva nerozlučně spojené pojmy. V Chabařovicích jsem se tedy dohodnul s Danem Bukovským, který se svým Harleyem letos vyrazil na tuzemské ovály na krátkém svezení a popovídání si o jeho mašině. Jak je svět je malej a kulatej jsem si uvědomil ve chvíli, kdy mi Dan vyprávěl o historii téhle mašiny. Kdysi se s ní proháněl po dragsterových lajnách, ale jak šel čas, tak Dan svému Harykovi udělal pápá a ten tak na nějakou dobu změnil majitele. Ale jen na chvilku - po pěti letech zase tenhle americký dvouválec vrtěl výfukem v Danově garáži. Ten si ho ale přestavěl na ovály, což samozřejmě obnášelo hlavně změnu geometrie rámu, ale i další vychytávky, zajišťující téhle mašině nefalšovaný flattrackový šmrnc. Kupředu jí pohání motor o objemu 1200 kubíků, produkující přibližně osmdesát koní, které z motoru pomohly vydobýt i kované písty Wiseco. Váží dva metráky a podle toho se také na trati i chová - měl jsem tu čest se s ní projet nějakých deset kol a po téhle jízdě ze mě lilo jak z vola po hluboké orbě! Sice mám do Arnolda hodně daleko, ale oproti Danovi mám rozhodně o pár kilo víc a už si dovedu představit, co majitel tohohle Harleje ke konci patnáctikolové rozjížďky prožívá! Ale zážitek to byl nádherný, protože co může být autentičtějšího, nežli jízda po flattrackovém oválu v sedle dvouválcového Harleye, že? Jak už jsem ale psal na začátku, tahle motorka rozhodně není typický představitel kategorie Classic. Nejvíc se tady uplatňují jednoválcové buchary postavené na základě endur Yamaha XT a TT, KTM LC4, Suzuki DR nebo Aprilia Pegaso, jejíž motor Rotax je jak dělaný pro tuhle disciplínu. K vidění jsou i dvouválcové řaďáky Yamaha XS stejně jako další dvouválcová „véčka“ Moto Morini 550 či loňská Ducati Pantah 650 Tomáše Matičky. Právě pro tyhle mašiny se uvažuje o vypsání samostatné kubatury Big Twin, podmínkou je však samozřejmě jejich potřebný počet.


V kategorii Classic nejvíc najdou uplatnění hračičkové a milovníci stylu „café racer“, kteří stejně jako jízdu na motorce milují její piplání a tunění. Veliká výhoda téhle třídy je v tom, že tady neřešíte to, že vám mašina za pár let zestárne a vy se tak dřív nebo později budete muset poohlédnout po něčem jiném. Tady je limit rok 1989 a hotovo! Nejrychlejší jednoválce zvládnou čtvrtmílový ovál za jednadvacet sekund a věřte tomu, že podívaná na větší a těžší mašiny je minimálně stejně atraktivní, jako na rychlejší, ale anorektické a poměrně unifikované „jedničkáře“!
 

FT Veterán - Ogar 250

I když jsem s touhle mašinou vyrazil na „testovací“ kroužení jako první, dojmy z tohohle svezení jsem si nechal až na úplný závěr. Jako první jsem si ji vzal proto, že jsem si myslel, že bude mému Zabijákovi (tedy veteránské ČZ 250) nejbližší a jízda s ní tedy nejjednodušší - ale strašně jsem se spletl! Zatímco Zabiják je zkrátka odstrojená cestovní číza, uhrkaná stará bába vytažená ze stodoly a lehce upravená (čti - očesaná) na hliněné ovály, tak tohle je závodní mašina se vším všudy! „Táta Škoda“ s tímhle motorem kdysi proháněl po asfaltových okruzích i samotného pana profesora Loichta, aby po několikaleté pauze našel svoje místo v rámu ze „sportky“ (tedy ČZ 250) a v sedle se synátorem Honzou Škodou nyní dráždil soupeře na flattrackových oválech. Co říct k tomuhle motoru? Překopáno, vyladěno, vychytáno vše, na co se podíváte - od karburátoru, přes speciálně odlévaný válec, sedmilamelovou spojku, až po laděný výfuk - Škoďáci vždycky patřili mezi špičkové ladiče. Motor má přes třicet koní, ale mašina neváží ani metrák a podle toho taky jede… Zpřevodovaná je na 160 km/h, takže na flattrack se využívají pouze první dva kvalty - jednička na start, dvojka se řadí těsně před první zatáčkou a vystačí se s ní na celý závod. „Trojku tam ani nedávej, jinak už nezatočíš!“ radí mi její fára, ale já se nejdřív musím rozjet! A není to fakt žádná sranda, tohle je závodní dvoutakt se vším všudy, tedy i s typickými „dvoutaktními“ neduhy… Dávám málo plynu, dávám moc plynu (je fakt strašně kraťoučkej - vypnuto x zapnuto), je to uhrkaný, je to nervózní a nakonec asi dvakrát uchcaný. Škoďák kroutí hlavou, já kroutím hlavou, Ogar nervózně prská a práská, ale pak se najednou rozjede… a to se dějou věci! Tohle fakt není můj lenivej „Zabiják“, tohle ale není ani dokonalý Husaberg, tohle je splašenej dvoutaktní janek! Když se tady přiloží pod čtvrtlitrový kotel, je o vzrušení postaráno - jak říká Hrubák (okruhář, endurák a teď i flattracker v jedné osobě): „Když si koupíš dvoutaktní čtvrtlitr, už nikdy nebudeš potřebovat porno!“ Tohle přirovnání sedí i tady - stejně raketovou odezvu na prásknutí bičem, kterou mají motokrosové dvoutaktní mašiny, předvádí i tenhle Ogar… Zpotil jsem se při nekončícím roztláčení, ale při jízdě jsem si rozhodně neoddechl - tady se musí makat! Stejně skvělý, jako motor, je i podvozek a parádně tuhá přední vidle - nemáte tam Škoďáci ještě jednu? Už jsem se svezl na pár zajímavých mašinách, ale tenhle zážitek (a zároveň ohromné překvapení) řadím fakt hodně vysoko!


Kubatura FT Veterán je nejschůdnější možností, jak k tomuhle adrenalinovému závodění přičichnout. Nepotřebujete žádné licence, startovné vás vyjde na pouhá dvě kila… Sice jsem tady představil závodní mašinu, kterou bez dlouholetých zkušeností nemáte šanci postavit, ale v téhle třídě se dá svézt a uspět i na daleko „primitivnějších“ motorkách. Jako nejlepší možnost se ukazují třiapůly (ať už péráky nebo kývačky), které už v základu dávají slušný výkon, dá se s nimi jet hodně vepředu a stále ještě jsou k mání za pár korun. Ačkoliv to tak nevypadá, veteráni na předešlé dvě kubatury neztrácí tolik a ti nejrychlejší „dají“ ovál pod třiadvacet sekund. Uvidíme, kterým směrem se tahle třída v příštím roce vydá - zda z okruhů přestoupí další avízovaní střelci, otrávení neustále vzrůstajícími náklady okruhového ježdění, nebo to bude kubatura spíše pro samo-domo stroje sestavené z toho, co zbylo po dědovi v garáži. Ať tak či tak - každopádně by jí v příštím roce slušel vyšší počet účastníků. Přidáte se také?